Závěť nebo dědění ze zákona?
Závěť nebo dědění ze zákona?
Dědění – přechod pozůstalosti ze zůstavitele na dědice – je dnes možno provést několika způsoby. Nejvyužívanější možností je v dnešní době dědění ze zákona. Tato skutečnost je ovlivněna nejen leností lidí pořizovat si závěť, nýbrž i jakousi nelibostí rozhodovat o tom, komu bude určitá konkrétní věc odkázána. Naštěstí i nový občanský zákoník s touto možností počítá a v případě, že není závěť pořízena, umožňuje tzv. dědění ze zákona, kdy jsou dědicové rozděleni do určitých skupin. Podle staré úpravy byly tyto skupiny čtyři, nový občanský zákoník však okruh osob rozšiřuje o další dvě, tudíž do okruhu zákonných dědiců řadíme i zůstavitelovy prarodiče či bratrance a sestřenice. Pokud se v těchto skupinách žádný dědic nenajde, přichází na řadu tzv. odúmrť a stát se může radovat – veškerý majetek totiž přejde na něj.
Druhou variantou je pořízení závěti. Tato možnost je pro zůstavitele trochu pracnější, avšak v konečném důsledku rozhodně výhodnější, protože může sám rozhodnout o tom, jak bude s jeho majetkem po jeho smrti naloženo. A každý přece rozhoduje o svém majetku radši sám, než aby o něm nechal rozhodovat druhé. Zůstavitel se může rovněž sám rozhodnout, jakou formu závěti pořídí. Volit může ze čtyř možností, a to mezi závětí napsanou vlastní rukou, závětí sepsanou jinak než vlastní rukou, závětí ve formě notářského zápisu a nově také závětí privilegovanou, která je určena pro osoby, které se díky nějaké události (například války, živelné pohromy či přítomnosti na potápějící se lodi) nacházejí v situaci, kdy jsou v ohrožení života a nemohou využít tradiční formy pořízení závěti. Výhodou závěti je rovněž fakt, že zůstavitel může i po své smrti „nutit“ dědice aby dělali to, co on sám chce. Takto může učinit formou podmínky nebo příkazu a dědic pak nabyde dědictví až poté, kdy úspěšně dokončí studium, postará se o příbuzného, zateplí zůstavitelův dům nebo mu třeba natře plot. Pořízením závěti se rovněž vyvaruje vleklých majetkových sporů zákonných dědiců nebo štěpení vlastnického práva.
Posledním, avšak neméně významným institutem je dědická smlouva. Jedná se o staronový institut, který přestože byl v roce 1950 zrušen, zažívá nyní velký boom. Není taky divu. Na rozdíl od závěti, která je pouze projevem vůle zůstavitele, dědická smlouva vyžaduje, aby se zůstavitel s dědicem dohodl. Dědic si tedy může sám vybrat, zda dědictví chce či nikoliv, čímž se vyhne případnému dědění naprostých zbytečností jako například šatů, které jeho prababička nosila na zábavu, či ještě hůř – dluhů. Podstatné je, že dědická smlouva je nejsilnější dědický titul, a proto bude mít před ostatními přednost.
Zajímavým institutem je rovněž odkaz. Ten spočívá v tom, že zůstavitel odkáže osobě určitou věc bez toho, aby se stala dědicem. Může se jednat třeba o situaci, kdy si zůstavitel najde partnerku. Ta se o něj do poslední chvíle stará, je mu pomocnicí, skvělou kamarádkou a morální podporou. Zůstavitel ji chce za její péči a lásku nějak odměnit – třeba vzácným obrazem, který se jí vždy tolik líbil – a tak ji ustanoví jako odkazovníka. Partnerka se tak dostane do velmi výhodné pozice vůči dědicům. Jelikož není dědicem, nebude ani účastníkem dědického řízení a bude tak ušetřena průtahů a hádek mezi dědici. Zároveň také nenese nepříjemnou povinnost spojenou s dědictvím – hradit dluhy zůstavitele.
Jak je vidět, způsobů, jak ošetřit svůj majetek pro případ smrti je nespočet. Je tedy veliká škoda přistoupit k dědění ze zákona. Už jen kvůli tomu, že můžete svého neambiciózního vnoučka motivovat k dostudování vysoké školy.
autor: Adéla Fojtíková
-
Napsali o nás
V aktuálním čísle PROFI PORADENSTVÍ A FINANCE naleznete rozhovor s vedením společnosti Law Insurance Company s.r.o. Jakubem Tomoszkem a Květoslavem Chytilem. Přibližuji problematiku náhrady škody a představují budoucnost v oblasti produktu, který je určený pro celou rodinu.Vloženo: 10.10.2015 více